Aktuálně, Média

Právo – Za kauzu dieselgate je odpovědná EK

Členské státy EU sice dodržovaly při kontrole plnění emisních norem aut stanovená pravidla. Evropská komise (EK) ale nevydala přesná kritéria pro měření oxidů dusíku (NOx) a soustředila se především na měření oxidu uhličitého, říká v rozhovoru pro Právo poslanec Evropského parlamentu (EP) Evžen Tošenovský.

Byl jste členem komise EP, která se zabývala kauzou dieselgate. Jak jednání probíhala a kdo je vlastně za kauzu odpovědný?

Jednání jsem se účastnil z pozice náhradníka za naši frakci ECR, což ve skutečnosti není moc velký rozdíl proti řádnému členu. Samotná jednání byla zbytečně zdlouhavá. Kdyby byl výsledek znám v horizontu řekněme tří měsíců, tak mohl mít značnou razanci. Národní certifikační úřady se chovaly podle pravidel. Nebylo dokázáno, že by kontroly na úrovni členských států nedodržovaly definované postupy. Myslím si, že hlavní odpovědnost padá na Evropskou komisi, protože nevydala přesná kritéria pro měření. Pravidla se soustřeďovala hlavně na oxid uhličitý CO2 a opomněla oxidy dusíku NOx, což je hlavní rozdíl proti USA. Navíc máme známý precedens ze Spojených států, kde již v roce 1998 řešili obdobný problém. Komise se mohla už na samotném začátku z těchto kauz poučit, což se nestalo.

Jak by mělo měření emisí v rámci EU v budoucnu vypadat? Jaké změny jste navrhli?

Navrhovali jsme co nejrychleji zavést jednotná pravidla měření a technické kontroly pro celou EU. Hlavní změnou, a rozumnou, bude měření vozidel v takzvaných reálných podmínkách. Problematické je jen specifikovat, jak budou tyto podmínky definovány. To znamená například v jakém teplotním rozmezí (0 až 27 °C), v jaké nadmořské výšce (od přímořských oblastí po Alpy) a podobně. To nebude tak jednoduché. Výsledkem kauzy bude alespoň definice přesných norem jak pro CO2 tak i NOx a přesné definice postupu měření a pravidel, které budou muset dodržovat všechny kontrolní stanice napříč všemi členskými státy EU. My jsme navrhovali co nejvíce sladit tyto normy platné pro EU s normami platnými v USA, které jsou přesnější, a znamenalo by to zjednodušení i pro evropské automobilky pro případný vývoz do USA. Byla navržena i možnost koordinovaného postupu při společných žalobách při porušení pravidel.

Myslíte si, že navrhované změny by mohly opakování obdobné kauzy zabránit?

To, co bylo přijato, je docela rozumné řešení. Bohužel celá komise Evropského parlamentu pracovala zbytečně dlouho. Ztratila se tak doba, kdy to bylo očekáváno veřejností. Co vnímám velmi pozitivně, byla ochota vysokých představitelů automobilek spolupracovat při vyjasňování celé historie daného problému.

Domníváte se, že by měli být evropští zákazníci koncernu VW odškodněni obdobně jako v USA?

Nejsem právník, ale myslím si, že tento postup v Evropě není moc možný, protože v USA jsou přesněji definována pravidla. V Evropě se omezení týkala hlavně CO2, a ne NOx. Stejně tak standardy měření v USA jsou jasněji definovány, proto i žaloby na obcházení těchto parametrů jsou průkaznější. Myslím si, že by automobilkám slušelo spíše ocenit nějakou službou zdarma majitele, kteří jsou nuceni navštívit servis kvůli úpravě automobilu. Mám na mysli např. komplexní kontrolu vozu či doplnění kapalin zdarma.

Rozdíly v naměřených hodnotách v reálných a laboratorních podmínkách byly kromě koncernu VW zjištěny u více automobilek, budou i ty nějakým způsobem sankcionovány?

Pokud provedly totéž co Volkswagen, tak samozřejmě by se jich sankce měly také týkat. Dokazování však asi nebude nijak jednoduché. Dokonce ani VW nebylo obcházení laboratorních testů přímo dokázáno, Němci se k tomu dobrovolně přiznali v USA.

Jsou vůbec automobilky za dané úrovně technického pokroku s to vyhovět dnešním emisním normám a jejich dalšímu zpřísňování?

Dnešním normám jsou schopné dostát, ale znamenalo by to plošné zdražení automobilů. Obzvláště v případě menších vozů by zdražení bylo značné, protože je to technicky náročné, jak do relativně malého prostoru vložit složitou technologii. V diskusích jsem upozorňoval na nebezpečí přílišného tlaku skoro za hranou současných technických možností, což může na druhou stranu paradoxně potenciálně vyvolat zvýšený tlak na obcházení těchto pravidel. Stejně tak se komplikuje a prodražuje i kontrola a testování vozidel. Velké přemrštěné požadavky a vysněné ideály stojí velké peníze a mnozí na ně zase nedosáhnou.

Autor: Jan Holý